Moc se mi líbil nápad, že v příběhu figuruje rasa čertů jako dominantní (mimo lidské rasy), kolem kterých se hlavní děj odehrává a kteří zde žijí po boku trpaslíků. Je to neotřelý nápad a vznikají tam díky tomu zajímavé situace a slovní obraty. Začátek knihy byl na můj vkus poměrně pomalý a prvních asi 40 stran jsem se musela vyloženě prokousat, abych se dostala do fáze, kdy jsem ponořena do děje, začíná mě zajímat, co se bude dít dál a člověk se neztrácí jen ve změti postav a nic neříkajícího dění. Příběh se krásně otevřel kolem hlavní postavy, hezky plynul a byl velmi čtivý, následovala odbočka v příběhu mimo hlavní postavu, což zprvu působilo trochu rušivě, ale tím, že tyto odbočky v příběhu do jiných událostí, které byly pro příběh také důležité, netrvaly dlouho, tak si člověk na ně zvykl a nutilo to číst dál ze zvědavosti, jak bude hlavní linie děje pokračovat. První půlka knihy se mi četla pěkně, i když osobně bych se obešla bez jedné velmi kruté scény. V druhé půlce knihy se děj dostal trochu jinam a hlavní postava byla upozaděna. Člověk jakoby četl příběh nový s novým hrdinou, ale jehož cesta se pak propojila s původním hrdinou a vše do sebe opět zapadlo. Více se zde začalo projevovat mystično příběhu. Bylo překvapující, kam se příběh začal posouvat, více a více do mystické abstraktní sféry, místy na můj vkus až příliš, spád příběhu se taky změnil a začal plynout mnohem rychleji oproti první půlce knihy. V napínavém momentě hlavního příběhu najednou nastala odbočka do úplně jiného děje, která mi narušovala plynulost příběhu. Odbočka navíc trvala několik kapitol, člověk nevěděl, kdy se časově děj odehrává a bylo to jakoby člověk začal číst úplně novou knihu. Později se samozřejmě ukázalo, že tyto střípky nového děje jsou důležité pro vysvětlení nezodpovězených otázek kolem hlavního děje a hlavního hrdiny, ale nesedělo mi zařazení těchto kapitol v knize, kde to působilo hodně na sílu, jako kdyby si na to autor vzpomněl ke konci děje těsně před určitými událostmi, že je potřeba to rychle někde vložit. Uvítala bych tak lepší zařazení s větší provázaností, nebo alespoň s časovým zařazením v počátku vyprávění nového děje, aby se tohle člověk nedozvídal až po X stranách pro něj úplně nového příběhu. Některé momenty měly pak odkaz do počátku příběhu, takže člověku konečně zacvaklo pár věcí dohromady, ale čtenář si musí tedy dobře pamatovat, co četl 250 stran nazpátek :) Jakousi formu cestování v čase bych v této knize opravdu nečekala a překvapilo mě to tam. Scény z popraviště bych klidně oželela a v zásadě zde nebyly ani nikterak potřeba. Závěr knihy byl velmi abstraktní a již se zde zadělává půda pro další díl. Konec s vlastně jedinou vyloženě negativní zápornou postavou příběhu jsem doufala, že bude jiný a nepřehoupne se do potenciálně dalšího dílu. Jinak se mi líbila hra s postavami, i když se zprvu některé zdály jako vyloženě záporné, tak se ukázalo, že naopak jsou dobré a obráceně. Trochu mi přišlo, že je toho v knize možná až moc - bájné postavy, jakási forma víry, kouzla, "božstvo", portály, cestování v čase,... a působilo to na mě ke konci už lehce přeplácaně, ale celkově se mi příběh vlastně líbil a pokračování by mne zajímalo.

Tak moc se na pokračování těším, ale to několikaleté čekání je opravdu, jak název knihy napovídá, nekonečné. Za mě je série o Drizztovi ta nejlepší ze všech. A moc se těším na tuto část, kde – jak věřím – konečně zjistíme, jaké by to bylo a co by se stalo, kdyby žili Drizzt, Zaknafein a Jarlaxle pohromadě a bez tajností.